Blog od Jana

Rady pro - zkušenější!

smaragd9 — Thu, 18 Jun 2009 20:12:00 UT

Většina lidí vůbec neví, co s tím, když je jim přes čtyřicet a najednou získají nečekanou svobodu a vše stále funguje. Americké přísloví : „Svoboda je, když děti jsou z domu a chcípne pes“. Trošku drsné – ale jakmile to jednou uslyšíte a okamžitě odmítnete – neustále se vám to bude vkrádat zpět do mysli – protože to je nutkavá pravda.
1) Nedělat nikomu mladšímu tchyni nebo obětavou maminku resp.. Měj svůj majetek, byt a své peníze. Jestli po vás něco zbude – ať se o to pak poperou – až vám to už bude jedno. Ale do té doby – každý za svý a nekecat si do toho.
2) Vnuci a vnučky jsou jen vaše možné potěšení a ne vaše další povinnosti – mají své matky a otce – a to vy jistě nejste.
3) Uvědomit si, že sex funguje jako nikdy předtím a to bez kondomů, závazků a strachu z toho, co si o vás partner/ka pomyslí – když se to nepovede, skončí to smíchem!
4) Pěstovat jakýkoliv sport a pohyb je nutnost. Pro pobyb je ideální kolo – vidíte vše zblízka, máte dostatečný dosah a nebolí tak strašně nohy.
Ale kupte si zcela jistě přílbu – zvlášť ženám sluší!
Intimní dodatek: Autosex berte také jako sport – je to přirozená údržba těla, zachování funkce organizmu a tím i záruka dlouhého zdraví
5) Pokud jste po rozvodu a žijete sám/a – žijte proboha a zakažte si kádrování ze strany svých dětí. Vám je (má být!) prd do jejich partnerů a poměrů, tak ať si laskavě nechají své názory pro svá příští léta – budou je jistě potřebovat.
6) Pokud nejste po rozvodu, nedělejte si z života domov důchodců s komplexní péčí – pracovat na něčem, co přijde samo je pitomost a hloupá snaha o předčasné stárnutí
7) Pokud máte nového partnera/partnerku, nesnažte se dělat falešný dojem, že se s partnerem chystáte založit další rodinu .
Tahle hloupá snaha je jen nedostatek sebevidění a sebepoznání. Život po přechodu je krásný svou svobodou. Buď druhému pomůžete a prospějete – nebo jděte dál. Nelepte se na nikoho, volte dobrovolnost
8) Nežerte, nepijte a nekuřte jak fabrika. Buďte hygieničtí a voňaví.
9) Nic co jste dosud v sexu nepoznal/a není neslušné – umřít neinformovaný je zbytečný luxus hlupáků. Snažte o tři K: Komunikaci, kooperaci a koordinaci. Vychovávat jste mohl/a jen manžela/ku jako vzor svým dětem. Výchova seniorů je hovadina první třídy. Nejste-li navzájem kompatibilní – nic se neděje – najde se jiný/á.
10) Oblékejte se mladě a účelně.. Ale nezapomínejte, že všechno má své hranice.Nic není zábavnějšího, než šedesátiletá patnácka - zepředu museum a zezadu lyceum. Půvab vám není zakázaný – naopak a jde to.Nebuďte vážný převážný „pan rada - paní radová“ co jim dělá potíž se sehnout.
Jedenáctý názor na závěr: Internet je pro vás ideální možnost dynamické komunikace, zábavy, legrace i poučení. Najdete zde i sobě podobné a važte si toho, že se snažíme všichni žít na sto procent. "Ahoj – jak se máš?" a povídání má cenu zlata a není to důchodcovské zabíjení času.
Neposílejte své mejly s přílohami mladým produktivním pracovníkům a už vůbec ne svým dětem. Vše vidí po svém – jinak než vy - a mají pro vás jen "chápavý soucit" To není nic, co by se vám líbilo – tak to předpokládejte.
Vaše názory jsou cenné pro vaše vrstevníky a seznámíte se se spoustou lidí. Nejen ti, co jsou sami, to oceňují. Povídejte si bez podezřelé seznamky .Na rande je času dost – a nic nemusíte. Když se vám něco nelíbí – vypněte skype, qip nebo icq – a je to!
Shoda názorů je to, co se v životě cení a internet to umožňuje najít, i když vás bolí všechny klouby a máte právě den, kdy byste kohokoliv nejradši zabil/a.
Pro partnery a partnerky:Internet je dobrý, ale zajít spolu popovídat na kávu či dvojku je velmi užitečné. Žárlit na někoho, kdo se baví doma u PC je trošku trapné a dost zbytečné. Můžete vášnivě nesouhlasit- to ale je jediné, co můžete.

Rozmazlenost

smaragd9 — Mon, 15 Jun 2009 16:31:43 UT

O autorovi:
Studoval jsem a pracoval v Praze v IT a manažerských pozicích... momentálně se svou rodinou žiji pátým rokem na úpatí Dolomit v severní Itálii

kucik.blog.iDNES.cz
O současných společenských událostech... a taky o rozdílech, jak jsou vnímány zde v severní Itálii (kde bydlím) a v Čechách (kde jsem bydlel a zase jednou bydlet budu)...

Neviditelný blahobyt a přežraná společnost
Denně v našem obchodě prodávám 28 druhů čerstvého chleba. Denně je zhruba třetina lidí nespokojena, že nenajdou ten – v pořadí devětadvacátý – typ pečiva. Přitom za svého mládí – stejně jako u nás – znali pouze druhy dva. A byli šťastni.
To je jen malý příklad z tisíce maličkostí. Lidé jsou nespokojení, že v lednu neseženou jahody (a když ano, že jsou drahé), že hruškový jogurt je jen ten od Danone a ne ten hruškový od Müllera, vyděšený chlap volá mobilem od regálu těstovin, že nemají ta kolínka bez vroubků, ale jen ty s vroubkama, jestli nemá skočit do auta a sjet pro ně do sousedního města...
Nejde o to, že by to byl problém jen nějakých rozmazlených Italů – všude v Evropě, včetně Čech – je to podobné. Nepíši o rozdílu mezi „bohatým“ Západem a „chudým“ Východem... z tohoto rozdílu v praktickém životě zbývá stále více už jen mýtus. Zdejší podhorské údolí u Vicenzy je sice z hlediska zaměstnaneckých příjmů bohatší, než řekněme naše Vysočina, zato Praha by ho mohla strčit do kapsy. Mluvím o materielním skoku během jediné generace, který je tady obrovský, u nás však snad ještě větší.
Ekonom ČSOB Tomáš Sedláček je sugestivní chlapík, užívá trefné příměry a hovoří o problému společnosti, přesycené spotřebou a přitom stále méně spokojené. Hovoří o dvaceti letech ekonomického růstu, kdy jsme bohatli tak, jako nikdy v dějinách. Všichni. Evropané, Italové, i Češi, Američané dokonce dvojnásob, na dluh. A to že nelze dělat donekonečna. Ekonom Sedláček lidem doporučuje půst. Vládě ovšem radí rozpumpovat růst.
Z hlediska makročísel jsme bohatli a často si žili nad poměry. To se spoustě lidí nezdá. Kam se skryl ten blahobyt z mikropohledu všedního života?
Máme ve všem větší výběr. Jednotlivé věci jsou výkonnější a pracujeme na ně méně než kdysi. Problém je v tom, že je nesrovnatelně více příležitostí k utrácení.
Jídlo: před 20ti lety na něj padla až polovina rodinného příjmu. Dnes je to třetina, čtvrtina. Ovšem až další čtvrtina dnes padá na komunikace (mobil, internet, kabelová TV), o čem se kdysi ani nesnilo.
Nebo drogerie: za svého dětství pamatuji mýdlo a šampon. Nic víc. Dnes máme u vany na každý typ vlasů specielní šampon, dále kondicioner a balzám, pěnu do koupele, sůl do koupele, tekuté mýdlo na ruce, sprchový gel na tělo, tělové mléko, a zvlášť šampon na intimní partii.

Sportovní pomůcky: dříve jsem drandil na universálním kole v trenýrkách nebo teplácích. Dnes je na hory mountain-bike, na asfalt rychlostní kolo s karbonovou vidlicí, cyklistické kalhoty s vycpaným rozkrokem, cyklistické triko s odsáváním potu, cyklistické boty s klipsnou, cyklistické rukavice , cyklistická přilba a cyklistické brýle. Zvláštní speciální sadu oblečení zvlášť potřebujete do posilovny, na běhání, na lyže nebo skateboard. Když jsem jednou vstoupil ve starých trenclích do posilovny... no, vypadal jsem v tom specializovaném spolku dost divně...
Speciálním případem je tzv. Nová kancelářská vrstva. Jde o mladou a střední generaci, pracující v kancelářích Prahy, ale i větších krajských měst, mající vesměs slušné příjmy a jejíž životní styl se nejvíce blíží evropskému průměru. V konzumu. Vím o čem mluvím, sám jsem do její pražské varianty 10 let patřil. Jezdí na lyže do Alp, za teplem k Rudému moři, do Tunisu nebo Španělska, případně si během roku odskočí na víkend do nějakého evropského města (když jsou ty letenky teď tak levné...). Mobil, notebook, přehrávač MP4 a další nezbytnosti mění za méně než 2 roky... Pracují v nových palácích ze skla a oceli a zkuste si tam přinést rendlík s knedlíkama od večeře... ) Proto kolega skočí pro bagety, pizzu nebo se jde společně na oběd do restaurace...i přesto, že firma přispívá na stravenky, to něco stojí. Každý den. V rámci sociální hygieny provozuje 3-4 moderní sporty s odpovídající výbavou a oblečením (viz výše), účastní se nárazových aktivit jako skákání z letadla a mostu, paintball nebo alespoň firemní bowling. Desetitisíce lidí. Nejčastější konzumenti hypoték, spotřebních úvěrů a překročených limitů na účtu.
Současná ekonomická krize znamená, že se tento zběsilý kolotoč spotřeby pro ještě větší spotřebu (jak lze laicky přeložit vládní „stimulace růstu ekonomiky) o něco zpomalí. Nikdo nebude mít hlad, většinou nebude muset ani slevit ze svého spotřebního standardu. To nejhorší, co se může stát, je, že přijde o místo v nepříliš efektivním podniku a stát jej bude platit, dokud si nenajde práci novou. I tato nezaměstnaná menšina však bude po dobu nezaměstnanosti kupovat a jíst stejné potraviny, bude dále psát SMSky ze stejného mobilu, užívat bytu, auta, kola, elektřiny stejně jako dřív. Možná odloží dovolenou v cizině nebo výměnu auta.
V tom spočívá ona neviditelnost blahobytu a zároveň neštěstí naší doby... Mám více, než jsem měl v dětství, více, než měl můj otec, děd a jakýkoli předek. Více výběru, více kvality, více množství. Ale místo uspokojení cítím frustraci. Přede mnou se s každou získanou věcí rozšiřuje propast toho, co „nutně“ potřebuji a ještě nemám. Příčina tkví v prazákladu lidské povahy – na vše lepší si bleskově zvykne a povýší to na normu. Vše ostatní je automaticky horší a nepřijatelné.
Nejsem apoštolem boje proti konzumu. Ani zenovým mágem, který levituje nad světským shonem a káže odříkání. Sedím s vámi také u stolu a s celou kumpanií si vesele cpu břicho. Nechť se lidé přecpou k smrti nebo nechť si hladoví podle své diety. Nechť mají svobodnou volbu.
To co chci, je ukázat, u jak bohatého stolu sedíme (aniž bychom si to uvědomili). Že už ani nejíme z hladu, ale vymýšlíme si delikatesy, abychom trumfli sousední stůl. Třeseme se strachy ze změny, kterou nazýváme krizí, byť je to jen přestávka mezi jedním a druhým, ještě skvělejším chodem, který číšník servíruje. A že pokud nechceme přímo přestat jíst a držet půst, je dobré tu a tam otevřít oči a nechat se zasáhnout zábleskem uspokojení. Abychom přes všechen stres a fňukání z té žranice alespoň občas něco měli.

Halina Pavlovská

smaragd9 — Mon, 15 Jun 2009 16:08:51 UT

Pár střípků od Haliny Pawlowské

1. Ženy přes 50 nemají děti, protože by je někam odložily a pak zapomněly kam.
2. Životní záhadou je fakt, že po dvou malých dortících přiberete 5 kilo.
3. Nejenže se mé myšlenky občas toulají. Někdy mě dokonce opustí úplně.
4. Nejlepší způsob, jak zapomenout na všechny trampoty, je vzít si malé boty.
5. To pěkné na bydlení v malém městě je, že pokud nevíte co děláte, tak to zaručeně ví někdo jiný.
6. Čím starší jste, tím těžší je zhubnout, jelikož za tu dobu jsou vaše tělo a vaše sádlo dobrými kamarády.
7. Někdy si myslím, že všemu rozumím, ale obvykle vzápětí přijdu k vědomí.
8. Přestala jsem běhat pro zdraví, když se mi stehna o sebe třela tak, že se mi zapalovaly kalhotky.
9. Neuvěřitelné! Něco na chvilinku pověsíte do skříně a ono se to o dvě čísla srazí.
10. Hubení lidé mě fakt štvou! Obzvláště, když říkají věci, jako: "Víš, já se prostě někdy zapomenu najíst." No, už jsem zapomněla, kde bydlím, kam jsem zaparkovala auto nebo třeba kam jsem dala klíče. Ale nikdy, NIKDY se nezapomenu najíst. Musíte být tak trochu blbí, abyste se zapomněli najíst, ne?!
11. Má přítelkyně omylem užívala Valium místo antikoncepce. Má 14 dětí, ale nějak je jí to jedno.
12. Potíž se ženami je, že se snadno nadchnou pro úplné NIC a pak se za něj provdají.
13. Četla jsem článek, kde tvrdili, že příznaky stresu jsou: nadměrné požívání potravin, impulsivní nakupování a rychlá jízda. Děláte si srandu? Tak nějak si představuji perfektní den.

Každý máme svého vězně

smaragd9 — Mon, 15 Jun 2009 16:03:19 UT

Každý máme svého vězně?!
http://ivanhladik.blog.idnes.cz/c/68044/Kazdy-mame-sveho-vezne.html
Nedávno jsem se účastnil rozhovoru několika lidí. Žehrali na stát, jak je obírá, kde může. Na daních hlavně. Na různých poplatcích. A kam, že ty peníze jdou... Pak přišel jeden známý, který pracuje pro Vězeňskou službu České republiky. Jeho příspěvek do debaty vzal dech všem. Tak doporučuji - vezměte si nitroglycerin, pokud budete číst dál...
Všichni pejskaři přemýšlí, na co asi jdou všechny jejich poplatky za psy. Bláhově se domnívali, že na úklid a podobně. Ale ne - budete platit a ještě sami uklízet. Trochu mi není pořád jasné, jak se má zachovat pejskař, pokud jeho miláček má průjem nebo se někde vyzvrací (slabším žaludkům se omlouvám). Jsou prostě věci, které se dají po čtyřnohých přátelích uklidit těžko... No co, pán zacvaká (kromě obvyklých poplatků) ještě třeba 30.000 a on to někdo uklidí - prostě pohoda.
Všichni pojištění přemýšlí, kam asi jdou jejich pojistky, když musejí platit u lékaře. Je spousta lidí, kteří prostě nemarodí. Sami dbají o to, aby k lékaři nemuseli, svým životním stylem. A když se jim stane třeba úraz, nejenom, že zacvakají poplatky a léky, ale ještě ostrouhají na nemocenské. A nebo novorozeně. To je, pane, spotřeba nemocniční elektřiny, stravy a všeho. Tam ty poplatky „opravdu chápu". Ať si holátko zvyká. Platit bude až do smrti. Možná by časem měli zavést poplatky, kterými se bude přispívat na úmrtí. Vždyť vás musejí odvézt, převléct, sepsat úmrtní list - to je teprve práce. A přece byste nechtěli, aby to za vás někdo platil.
Všichni přemýšlí, co se platí z jejich daní. Je toho spousta a spousta. A teď si představte ten šok, když uvedený zaměstnanec státu, velmi tiše - na půl úst, aby ho snad neslyšelo moc lidí, řekl tu šokující zprávu. Ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo zkrátka prostě „sociálka", dává měsíčně na každého vězně 16.000,- Kč z našich daní! Dýcháte ještě? Pak jste docela otrlí, protože většině kolem stojících tato zpráva vyrazila dech. Nebudu teď uvažovat, nakolik tato zpráva může být nadnesená. Ale kdo by platil všechno to okolo (soud, převozy z věznice a do ní, pobyt vězně - pokud nechce pracovat a všechno to hradit sám). Také nebudu počítat, kolik stojí daňové poplatníky měsíčně provoz celé věznice. Mám jiné informace.
Našel jsem si dostupné informace o nejznámější pražské věznici Ruzyně. Už tam je spousta zajímavostí. On to asi málokdo čte, jinak by asi už dávno lidé vznesli otázku „Cože?!", při čtení těchto informací.
Vězte tedy, že věznice například zajišťuje (dle zákona):
- věznice poskytuje obviněným pravidelnou stravu za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jejich zdravotnímu stavu a věku,
- věznice zajišťuje právo obviněným na poskytování duchovních a sociálních služeb,
- věznice zajišťuje obviněným knihy, denní tisk a časopisy...
A co právě Ruzyně nabízí vězňům dále? Zadržte dech, zklidněte tep a čtěte...
- Jazykové kroužky (němčina, angličtina),
- sociálně právní poradenství, rozpravy s duchovním, besedy pro odsouzené na dané téma,
- kroužky (výtvarný, hudební, akvaristický, šachový, zahradnický, právního minima, audio, video),
- akce kulturního a sportovního charakteru, individuální činnost dle vlastního výběru (návštěva koncertů a sportovních akcí, nohejbal, volejbal, košíková, stolní tenis, tenis).
Stačí vám to už? O povinnosti pracovat není nikde ani řádka.
Ne, já nejsem zastáncem toho názoru, že ve vězení končí vždy skutečně vinní a že jsou všichni a bez rozdílu nenapravitelní, ale přesto - jsou tam z nějakého důvodu.
Všechny ty předchozí volno časové aktivity si ale třeba moje známé, matky několika dětí, prostě nemohou pro své děti dovolit. A málokdo z lidí bezdětných i pro sebe.
Co z toho tedy vyplývá? Nepříjemná bilance - platíte na zábavu těch, kteří jsou na okraji společnosti. Tak by se to dalo říct. Ale nechť si každý udělá názor sám, já jen konstatuji informace. A jestli čekáte dnes nějaké řešení, máte ho mít. I když není nic moc.
Až mě všechno přestane bavit a prostě nebudu mít náladu, asi se nechám zavřít. A vy mi hezky našetřete... Co kdybych si po dopolední hodině klavíru, chtěl ještě po odpolední svačině (vězni jedí pětkrát denně) zahrát třeba tenis? Tak nevím... Možná by bylo někdy lepší, kdyby odsouzení zůstali venku a my všichni šli do vězení. Oni by pak museli pracovat na nás. To by asi byl skutečný trest a tryzna - každý měsíc vidět na složenkách a účtech, kolik stojí svoboda a život v této zemi.
Ivan Hladík|sobota 7. únor 2009 10:00|

Recepty

smaragd9 — Sat, 13 Jun 2009 12:36:06 UT

Pár receptů na topinky...
Topinky se šunkou a s pivem

5 porcí
Ingredience:
sýr ementál 250 g
šunka 200 g, chléb 10
pivo 250 ml, máslo 60 g
pepř mletý, sůl
Popis přípravy:
Pivo svaříme přidáme ementál nalámaný na menší kousky,vetší část másla pepř a mícháme,až se sýr roztopí a vytvoří hustý krém. Krajíčky chleba namažeme máslem a namazanou stranou uložíme na plech. Na krajíčky dáme plátky šunky nebo salámu, které předem trochu opečeme, a pak na šunku klademe hustou omáčku a zapékáme v troubě. Chlebíčky podáváme horké a k tomu černou kávu nebo mléko.

Topinky v sýru

1 porce
Ingredience:
starší chléb, Eidam cihla
1 vejce, kmín, olej
Popis přípravy:
Tvrdý sýr nastrouhám na jemné nudličky. Smíchám se syrovým vajíčkem a troškou kmínu. Musí z toho být hustší kaše. Těsto nesmí být tekuté. Poměr hodně záleží na mazlavosti sýra, proto ho neuvádím. Těsto namažeme na půlkrajíčky chleba a smažíme.
Vkládáme do rozpáleného oleje- ideální je asi 3 cm vrstva- namazanou stranou dolů. Po chvíli opatrně pomocí 2 lopatek obrátíme a smažíme z druhé strany. Je to vynikající, ale velice syté jídlo. Není třeba toho dělat moc. Vhodné je doplnit chléb spoustou syrové zeleniny.

Topinky ve vajíčku

2 porce
Ingredience:
4 krajíce staršího (tvrdšího) chleba
2 - 3 vejce (podle velikost krajíců)
0,5 dl oleje
Přílohy dle chuti - sůl, pepř, česnek, rajská jablka nebo jiné přílohy (hořčice, okurek aj.)
Popis přípravy:
V talíři rozmícháme vejce, olej rozehřejeme na pánvi (asi na 180 °C), chléb obalíme ve vejci a osmažíme do růžova na rozehřáté pánvi.
Rozetřeme stroužek česneku se špetkou soli a topinku mírně potřeme. Rajská jablíčka nakrájíme na kolečka a položíme na krajíc nebo volně na talířku jako příloha

Tvarůžková pěna s česnekem

Ingredience:
125g pravé olomoucké tvarůžky
75g másla, 60g majonézy
1,5dl mléka, česnek podle chuti
Popis přípravy:
Tvarůžky jemně umeleme, rozmícháme v mléce a necháme ustát tak dlouho,dokud mléko nevsákne.Do rozšlehaného másla přidáme rozetřený česnek,majonézu a tvarůžky v mléce.Vyšleháme pěnu. Dobré na topinky a jiné chuťovky.
Vaječné topinky
4 porce
Ingredience:
4 krajíce chleba, 2 vejce
sůl, pepř, 1 cibule, tuk na smažení
Popis přípravy:
Vejce rozšleháme, osolíme, opepříme. V rozšlehaných vejcích z obou stran namočíme krajíce chleba a zprudka po obou stranách opečeme. Podáváme posypané na kroužky nakrájenou cibulí.

Drábské maso

4 porce
Ingredience:
400g libového vepřového
1 větší cibule
3 hrsti kopřivových listů
3 stroužky česneku
4 lžíce oleje, 2 dcl. piva
půl lžičky mletého zázvoru a sladké papriky
sůl, pepř, curry, chilli, pórek
Popis přípravy:
A teď to roztočíme!
Maso nakrájejte na menší kostky, přidejte na hrubo nakrájenou cibuli, kopřivy,pórek, pokrájený česnek,osolte, okořeňte, zalijte pivem a olejem. Vše lehce promíchejte a pečlivě zabalte do alobalu. Pečte asi hodinu v troubě nebo v horkém popelu na ohništi. Jako přílohu nabídněte topinky nebo brambory.Pivo pak chutná znamenitě!!

Falešný tatarák

Ingredience:
4 středně velké brambory
1 dl oleje
5-6 lžic kečupu, sůl
sladká i pálivá paprika
3 stroužky česneku
1 větší cibule
worchester, pepř
Popis přípravy:
Brambory jemně postrouháme, cibuli na drobno nakrájíme, rozetřeme česnek a vše promícháme dohromady s ostatními přísadami.
Mažeme na topinky.

Fazolová pomazánka

4 porce
Ingredience:
1 cibule, 100 g vařených fazolí, 1 kostka droždí
3 lžíce namočených ovesných vloček ve vodě
50 g tavený sýr, sůl, koření
Popis přípravy:
Na oleji zpěníme cibuli, přidáme droždí a opékáme, dokud nezačne houstnout. Přidáme uvařené fazole, ovesné vločky a opékáme asi 2 min. Dochutíme solí, kořením, případně posekanou petrželovou natí. Natíráme na topinky.

9 květen 2009 0 komentářů bez hodnocení

Recepty

smaragd9 — Sat, 13 Jun 2009 12:33:55 UT

MASO

Americký řízek

Vepřové řízky mírně osolíme, opepříme a naklepeme. Pak je rozložíme do zapékací misky a pokapeme olejem.
Brambory oloupeme, nakrájíme na plátky silné asi 1 cm (mohou být i neoloupané se slupkou řádně vydrhnutou) a promícháme s trochou oleje.
Z takto připravených brambor vyskládáme v zapékací misce kolem masa „věneček“. Na každý kousek masa dáme půlku kompotované broskve, nastrouháme tvrdý sýr a poprášíme troškou mleté papriky.
Takto připravené řízky necháme odležet dva dny v chladu a pak teprve upečeme (asi 25 min.).
Podáváme se zeleninovou oblohou, různými zeleninovými saláty a zapíjíme dobrým vínem.

Hradní jídlo

Do pekáče rozložíme vedle sebe silnější plátky vepřového masa, osolíme, opepříme a na to navrstvíme asi centimetrovou vrstvu cibule nakrájené na kolečka a druhou centimetrovou vrstvu nastrouhaného eidamu.
Na každý plátek masa dáme kousek másla a mírně posypeme paprikou.
Připravíme si vývar ze 1/4 lt vody a 1 kostky masoxu, vývarem maso podlijeme a necháme hodinu péci.
Podáváme teplé.
Příloha: hranolky, brambory atd.

Jizerský plněný vepřový kotlet

Osmažíme cibulku na anglické slanině, na ni dáme houby, pak přidáme vejce. Do hotové směsi přidáme pórek a petrželku.
Vepřové kotlety (asi 20 dkg - 1 porce) rozkrojíme tak, že ze strany od kosti prořízneme kapsu a tu naplníme připravenou směsí a sešpendlíme.
Takto připravené kotlety zprudka orestujeme na rozpáleném tuku, aby se maso zatáhlo, pak mírně podlejeme, přidáme nové koření, bobkový list a dáme do trouby. Dle potřeby podléváme.
Děláme pod pokličkou. Je možno každou kapsu propíchnout, aby mohla šťáva ven.
Nakonec šťávu zahustíme Solamylem a přecedíme.
Příloha: bramborové placky nebo špalíčky z bramborového těsta.

Kočičí výkřik

75 dkg vepřového nebo hovězího masa
1 cibule
máslo
sůl
kmín drcený
citronová kůra
zázvor
ocet
hovězí vývar
zakysaná smetana
mouka

Cibuli zpěníme na tuku, přidáme maso nakrájené na nudličky, osolíme, okořeníme zázvorem a drceným kmínem a dusíme doměkka.
Pak přidáme trochu octa, zakysanou smetanu, kterou jsme promíchali s trochou mouky a podlijeme troškou hovězího vývaru. Znovu zakryté ještě chvíli dusíme.
Příloha rýže.

Klášterní guláš (jako minutka z roštěnky)

Rozpis: roštěnky, olej, cibule
sůl, kari koření, pepř
hrášek steril., žampiony, kapie, feferonky, česnek, kečup
eidam (20 g na porci)
Roštěnky odblaníme, nakrájíme na nudličky (asi jako na čínu), naložíme do soli, pepře a zakapeme olejem. Když nenaložíme, je možno přidat Solamyl, který urychlí.
Na oleji zprudka maso orestujeme, pak vyndáme a dáme cibuli, kterou jen zpěníme, česnek, feferonky, kapie, žampiony na nudličky, hrášek, zamícháme, přidáme kari a kečup(asi 1/2 skl.), zamícháme a za chvilku (asi za 2 minuty) přidáme maso.
Maso necháme vysmahnout - tento guláš neplave v omáčce.
Příloha: bramborák, rýže nebo krokety

Kotlety v alobalu Stáňa
Libové kotlety naklepat, osolit, opepřit, opaprikovat.
Na každou kotletu položíme 2 plátky salámu
cibuli na kolečka
pokapeme kečupem
Zabalíme do alobalu, dáme do trouby péci asi 3/4 hodiny.
Možno připravit předem a nechat proležet.
Příloha: brambory ve všech podobách
Maso po čínsku

Rozpis na 1/2 kg vepřového masa:
Maso nakrájíme na kostky 2 x 2 cm a necháme 24 hodin uležet v chladu v následující směsi: 2 kávové lžičky soli
2 „ lžičky pepře
2 „ lžičky Kari koření
2 polévkové lžíce oleje
2 „ lžíce Maggi
2 „ lžíce Maizeny
2 cibule nakrájené na proužky
2 žloutky
Uleželé maso osmahneme zprudka 3 min. po každé straně v hodně rozpáleném tuku.
R ý ž e se k jídlu podává n e s o l e n á , aby vynikla chuť masa a koření.

Maso v alobalu

Plátky vepřového masa naklepeme, osolíme, opepříme a okořeníme Vegetou nebo Kari kořením. Jednotlivé plátky balíme do alobalu:
na plátek okořeněného masa dáme 2 čtvrtky oloupaného jablka, pokapeme kečupem přidáme kousek másla nebo trošku oleje.
Důkladně zabalíme, dáme na plech a pečeme v troubě dobře vyhřáté 1/2 - 3/4 hodiny.
Podáváme s brambory a oblohou.

Minutka se žampiony

Maso bez kostí naklepeme, nasolíme a mírně opepříme. Po jedné straně obalíme v mouce a na tuku zprudka osmažíme. Potom dusíme se žampiony s kečupem, podléváme vývarem. Nakonec zjemníme šlehačkou.
Příloha: rýže
Obměna:
Když není alobal, může se dělat na pekáči, ale plátky masa nejprve po obou stranách, prudce orestujeme. Další postup je stejný.

Minutka na zázvoru

Plátky vepřového masa bez kostí naklepeme a necháme uležet do druhého dne (i déle) v připraveném nálevu. Maso už nesolíme, protože sojová omáčka v nálevu je slaná dost.

Nálev: šálek sojové omáčky
šálek bílého vína
cibule nakrájená nadrobno
2-3 lžíce oleje
2-3 stroužky utřeného česneku
1-2 lžíce mletého zázvoru.

Příloha: brambory, hranolky, rýže, pečivo (dle chuti) + zeleninová obloha

Naložené kotlety

1/2 kg vepřových kotlet naklepeme a nasolíme.
V misce rozšleháme: vejce
strouhaný česnek
majoránku
sůl
vegetu speciál
kari nebo chilli
worčestr
drobně usekané feferony
Do našlehané směsi naložíme na 24 hodin kotlety a necháme proležet. Prudce osmažíme na rozpáleném tuku a podáváme s hranolky a zeleninovým salátem.

Vepřové kotlety v alobalu

Kotlety naklepeme, osolíme, opepříme a položíme na čtverec alobalu potřený máslem. Na každou kotletu dáme zeleninu - rajčata, papriky -nakrájené na kostičky, osolíme, zakapeme kečupem a zabalíme.
Pečeme na plechu 20 min.

Pekelná směs s bramboráčky a oblohou
Rozpis:
vepřová kýta (150 g na osobu)
olej
vorčestr, sojová omáčka, sladký kečup
kapie, feferony (steril.), zeleninová směs
sůl
pepř
tvrdý sýr
na oblohu: salát, rajčata, kapie

Maso naklepeme, nakrájíme na nudličky a smícháme se solí, pepřem, olejem, sojovou omáčkou, vorčerstrem a necháme chvíli odležet. Pak osmahneme na rozpáleném oleji a přidáme pórek nakrájený na kolečka, kapii na proužky, buráčky a dusíme do měkka (asi 15 minut).
Jako přílohu podáváme bramboráčky, doplníme zeleninovou oblohou.

Rošťáci

Nakrájíme silnější plátky z vepřové plece nebo kotlety a naklepeme.
Na l kg masa: 1 lžička soli
1 lžička pepře
1 lžička Maggi
1 lžička Worčestru
2 polévkové lžíce plnotučné hořčice
2 polévkové lžíce Solamylu
2 velká vejce
3 stroužky česneku
Maso obalíme ve směsi a necháme do druhého dne proležet. Připravujeme jako minutku.

Svíčková

Maso na svíčkovou odblaněné a zbavené šlach, prošpikované po vláknu, prudce osmažíme na tuku ze všech stran tak, aby vznikla kůrčička (maso takto připravené zůstává šťavnaté, protože z něj nevytéká při další úpravě šťáva).
Osmažené maso vyndáme a místo něj vložíme kořenovou zeleninu - mrkev, petržel, celer osmažíme dočervena. K osmažené zelenině vložíme znovu maso, o s o l í m e .
Přidáme koření: pepř celý, nové koření, bobkový list, trošku tymiánu (rada: ušetříme čas, když koření vložíme zavázané do kousku gázy).
Za stálého míchání a podlévání vývarem dusíme (možno i v troubě), až maso změkne. Při zkoušení do masa moc nepíchat, aby nevytékala šťáva!
Hotové maso vyjmeme, vyndáme koření, zeleninu propasírujeme nebo rozmixujeme, zahustíme moukou rozkvedlanou v mléce (když se mouka trochu nasucho opraží, má omáčka lepší chuť), povaříme.
Dochutíme: karamelem, citronovou šťávou a zjemníme šlehačkou. Už nevaříme.
Karamel: krystalový cukr upražíme nasucho do hněda, zalejeme troškou vody a rozvaříme.
Podáváme s houskovým knedlíkem a brusinkovým kompotem.

Řízky trochu jinak
Vepřové řízkové maso osolíme, obalíme ve strouhance, tu trochu paličkou zaklepeme, znovu obalíme ve strouhance a pak ve vejci po obou stranách. Osmažíme na pánvi v rozpáleném oleji.
Usmažené řízky rozložíme vedle sebe na plech, na každý řízek dáme kolečka cibule a plátky slaniny. Odkryté zapečeme v troubě.
Příloha: bramborová kaše, vařené brambory, zeleninový salát (výborný je čočkový)

Slavnostní vepřová roláda (plněná mletým masem a párky)

Vepřové maso z kýty rozklepeme na plát asi 30 x 30 cm (klepeme na mikroténu).
Připravíme si náplň směs z mletého masa, ke kterému přidáme:
sůl, pepř, vejce, cibulku nasekanou nadrobno a česnek utřený se solí.
Všechny suroviny promícháme a na plát vepřového masa navrstvíme asi do výše 1 cm, ale ne až do kraje, aby se směs nevytlačovala při svinování.
Tenké párky poklademe do středu plátu do řady za sebe a srolujeme. Potom celou roládu ovážeme provázkem a na rozpáleném tuku orestujeme. Ještě chvíli podusíme ve vlastní šťávě. Asi po půl hodině dáme do trouby a pečeme asi 15 minut do změknutí. Před ukončením pečení přidáme bujón Maggi pro vylepšení chuti šťávy.

Špíz smažený
60 dkg vepřového masa
10 dkg tvrdého sýra
1 kapie
1 cibule
šalvěj - nejlépe čerstvá
na obalení mouka, vejce, strouhanka
olej na smažení
Maso nakrájíme na kousky, ty osolíme a naklepeme. Pak napichujeme na špejli střídavě se sýrem, kapií, cibulkou a šalvějí. Obalíme v trojobalu a usmažíme na rozpáleném oleji. Necháme okapat na ubrousku přebytečný tuk.
Podáváme se speciální omáčkou, připravenou z : jogurtu,
kečupu
zakysané smetany
soli
bílého pepře
pažitky

Špíz obalovaný ve slanině

60 dkg vepřového masa
10 dkg anglické slaniny
10 dkg drůbežích jater
pepř
sůl
tymián
rozmarýn
olej na smažení
Maso nakrájíme na kousky, osolíme, opepříme a okořeníme tymiánem a naklepeme. Drůbeží játra upravíme na menší kousky, osolíme a opepříme.
Kousky masa i kousky jater zabalujeme, každý zvlášť do plátku anglické slaniny, střídavě napichujeme na špejli a osmažíme na oleji.
Podáváme se speciální omáčkou z kečupu, jogurtu a zakysané smetany, do které přidáme pažitku, petrželku, estragon, bazalku - v množství dle chuti bílý pepř a sůl.

MLETÉ MASO

Bůčková roláda Marta

1 kg bůčku umeleme (měl by mít pokojovou teplotu) přidáme:
8 vajec
hrst česneku
3 lžíce Vegety special.
Promícháme, dáme do tlačenkového střeva a vaříme. Pak odlejeme přebytečný tuk.
Podáváme teplou i studenou.

Bůčková roláda - „Dočolomanský“

1/2 kg bůčku mletého
1/2 lžičky soli
1/2 polévkové lžíce Vegety
1 dcl mléka
Promícháme a necháme 3 hodiny odležet.
Náplň: Na pánvičce usmažíme cibulku, pak přidáme hlívu ústřičnou a podusíme.
Na druhé pánvi usmažíme 3 vejce. Smícháme dohromady.
Rozprostřeme si mikroténový ubrousek (namočený), na to rozetřeme uležené maso jako placku o průměru asi 30 cm, na ni navrstvíme nápň z vajec a hub a podle fantazie přidáme: hrášek, červenou kapii, petrželovou nať, ..) s pomocí mikroténu roládu svineme a mikrotén vytáhneme.
Nakonec položíme na pomaštěný alobal a zatočíme. Pečeme na plechu mírně podlité vodou. Chutná jak teplá, tak i studená.
Obměna: místo hub možno použít i párek.

Mletý dušený bůček

1 kg mletého bůčku
cibule
česnek
sůl, kmín
Zpěníme cibuli, přidáme mletý bůček a jen mírně prohřejeme, osolíme, okmínujeme a přidáme česnek podle chuti (je možno jej i vynechat). Pak podlijeme vodou a dusíme pod poklicí necelé ¾ hodiny. Voda se nesmí vydusit !!!!

Příloha: bramborové knedlíky, špalíky, (bosáky…)
kysané zelí

Holandské řízky

1/2 kg mletého bůčku
30 dkg tvrdého sýra
2 dcl mléka
sůl
vejce
Mletý bůček zamícháme se všemi přísadami a necháme do druhého dne uležet v chladu. Druhý den uděláme ze směsi placičky, obalíme ve strouhance a potřeme rozšlehaným bílkem. Smažíme na tuku.
Příloha: brambory, bramborová kaše

Flaškova taška

smaragd9 — Mon, 08 Jun 2009 17:12:50 UT

--------------------------------------------------------------------------------

Příběhy z tohoto světa 26.11.2006

FLAŠKOVA TAŠKA

Pan Novák byl velmi hrdý na svůj nový dům v právě se zrodivší luxusní enklávě na samém rozhraní města a rozlehlých polí. Jestli to bylo trochu „podnikatelské baroko“, alespoň se tak hodil k rozlehlému baroknímu statku, jehož mohutné těleso s širokým obloukem brány uzavíralo malou šachovnici zbrusu nových uliček. Statek restituoval přívětivý podivín s údajně modrou krví a aby rozhojnil prostředky na další práce, otevřel v jeho nejdříve opravené části příjemnou stylovou hospůdku „U zemana“.

Od té doby mu sousedé neřekli jinak než „pan zeman“. Hospůdka se stala jakýmsi jejich téměř soukromým klubem, znalost její polohy se diskrétně, ale účinně šířila po známých a obchodních partnerech spolu s patřičnými doporučeními. Širší veřejnost sem prakticky nezavítala a už vůbec ne obyvatelé blízkého umolousaného sídliště, skrytého očím estéta za hradbou vzrostlých topolů. Jako by tušili, že by je místní štamgasti neviděli rádi. Zato se objevoval host ještě méně zvaný.

Ještě dříve, než se „pan zeman“, vyzbrojený úsporami, půjčkami od bank a příspěvky památkových organizací pustil do prvních oprav, bývala ruina statku útočištěm vyčouhlého bezdomovce, který se sem s vytrvalostí hodnou lepší věci vracel i po její proměně, bloumal kolem jako ztracená duše a hrabal se v popelnicích nové vilkové čtvrti. Pan zeman k tomu zaujal překvapivě benevolentní postoj; když se hospoda „rozjela“, nechával bezdomovci u dveří statku zbytky jídla a pár zálohovaných láhví, občas i s pozůstatkem nedopitého obsahu. Jako nějakou pohanskou úlitbu na usmíření bloudícího ducha, aby neškodil.

Sousedé nebyli jeho velkomyslností nijak nadšeni. Nebylo to nic reprezentativního pro novou čtvrť vyšší střední třídy: pohled na vychrtlou figuru ploužící se v podvečer ulicemi v rozdrbané kožené bundě a majetkem sbaleným v několika vrstvách potrhaných igelitek. Na nejvrchnější z nich, výrazně červené, rejdily kolem Mozartova portrétu dámy v rokokových krinolínách, dírami v této idyle se pak draly na světlo boží nahé egyptské otrokyně a faraóni na lovu. „Flaška“, jak říkali bezdomovci pro almužnu, kterou přijímal, byl spořádaným obyvatelům enklávy trnem v oku. Ale neodvažovali se panu zemanovi důrazněji vysvětlit, že doby, kdy si velmožové drželi své dvorní žebráky, aby na nich prokazovali křesťanské milosrdenství, již dávno minuly. Neradi by se dotkli jeho rytířské duše, protože vynikající mok velmi přijatelných cen a chutná staročeská krmě v jeho hospůdce byly sladkým nektarem a ambrózií jejich nového života na Olympu úspěšných. Tak si na „Flašku“ rezignovaně zvykli.

Přišla tuhá zima a pan zeman zašel se svou anachronickou šlechetností ještě dál. Nechával vnější bránu statku přes noc odemčenou a vlastně tak Flaškovi umožnil, aby přespával v dosud neopravených hospodářských přístavcích.

„Jednou ti ten barák podpálí,“ varoval velkomyslného zemana pan Novák. Ale on s neotřesitelnou logikou namítl, že Flaška přespával ve statku už několik předešlých zim a nikdy nic nepodpálil. Pravda byla, že Flaška dával před nebezpečnými ohýnky přednost „vnitřnímu vytápění“ zbytky tvrdého alkoholu, které mu milosrdně skýtal pan zeman. Pan Novák tudíž odevzdaně mávl rukou a už se k tomu tématu nevracel. Měl jinou starost. Zrovna teď, když si pan zeman hodlal konečně vybrat nadmíru zaslouženou dovolenou a na týden hospodu zavřít, pan Novák spěl k uzavření důležitého kontraktu. A nedovedl si představit, že by své partnery pohostil jinak a jinde než „tradiční staročeskou kuchyní v krásné starobylé hospůdce“, jak jim přislíbil. Pan zeman ten střet zájmů vyřešil snadno. Se sobě vlastní velkomyslností, hraničící s lehkomyslností, mu strčil přes stůl klíče a číslo na svou kuchařku.

„Vyrovnáme se, až se vrátím,“ prohlásil nedbale. A klidně odcestoval, když zanechal Flaškovi bohatou výslužku všeho, o čem soudil, že by se zatím zkazilo.

Soukromá, trochu improvizovaná hostina pana Nováka se vydařila nad míru. U širokého ohniště, nad nímž se dopékala chutná krmě, bylo tím příjemněji, že venku ostrý vítr zvedal celé stěny sněžného poprašku a vrhal je proti oknům, skládaným ze sklíček ve tvaru medových pláství. Teplá medovina hřála... Nějakou chvíli po půlnoci pan Novák s blahým, téměř majetnickým pocitem zamkl potemnělou hospodu a s manželkou a hosty po boku se vydal přes dvůr, po němž tančily sněhové vírky, k bráně. Když tu se zpoza pilíře v barokním průjezdu vztyčila strašlivá postava, připomínající dávné sochy kostlivců, zjevení světské marnosti a neodvratné smrti, prezentující se sytým hodovníkům... Na holých kostech vlály cáry potrhané kůže... Manželka obchodního partnera pana Nováka s ryze americkou afektovaností vykřikla, ostatní s sebou alespoň trhli. A hrozný zjev se kymácivým krokem blížil k nim. Zřejmě na ně v tom průjezdu čekal.

„Nezbylo vám trochu pitího?“ škemral Flaška chraptivě. „Došla mi nafta do kamen...“ a ukázal na svou propadlou hruď.

„Zmizte!“ sykl pan Novák. Jeho tón a pohyb byly tak výmluvné, že zatlačily Flašku do defenzívy směrem ven ze statku.

„Dyť nic...“ heknul neurčitě a odploužil se, vláčeje ve sněhu svou příšernou tašku. Pan Novák uklidnil hosty a když vyšli z brány, s jistým pomstychtivým zadostiučiněním se chopil velkého klíče, visícího na kroužku a uzamkl vrata průjezdu. Dnes v noci se Flaška na své oblíbené místo nedostane... Pan Novák s hrdostí usoudil, že konec konců chrání majetek přítele zemana. Doma usadil hosty v obýváku a šel jim na to leknutí udělat kafe. V kuchyni se srazil s manželkou.

„S tím se musí něco udělat!“ prohlásila tvrdě. Samozřejmě myslela Flašku. Pan Novák v první chvíli zaváhal, ale když uviděl oknem kuchyně dlouhý stín, prodírající se sněhovými poryvy směrem k zastřešené ohrádce na popelnice, rozhodl se. Teď, když je pan zeman pryč, naskýtá se jedinečná příležitost zbavit čtvrť jeho podivného chráněnce. Číslo na místní policejní stanici měl na vizitce pod aparátem. Telefonistka se dožadovala jeho jména, řekl první, co ho napadlo a přihodil jméno vedlejší ulice. K tomu, aby našli čtvrtí bloumajícího bezdomovce, nepotřebují ničí přesnou adresu...

„Nemůže tu jen tak tu napadat hosty slušných lidí…!“ dostával se pan Novák do ráže. Za slovo „napadat“ se možná na zlomek okamžiku zastyděl, také výraz „ožralý“ snad byl maličko nadnesený. Ale v každém případě se mu ulevilo. Telefonistka zamumlala něco v tom smyslu, že pošlou někoho aby se po výtržníkovi podíval. ...Pokud bude někdo zrovna poblíž a nebude mít důležitější práci, říkal její tón.

„Obvykle se motá kolem popelnic,“ informoval ještě pan Novák. Navzdory nejistému příslibu zavěsil s pocitem uspokojení.

Okolnosti se ukázaly příznivějšími, než čekal. Flaška ještě nedosáhl svého úkrytu, když do ulice celkem tiše vjelo policejní auto. Pan Novák se díval kuchyňským oknem, jak bezdomovec překvapeně ztuhnul, když vedle něj vystoupili z vozu dva muži v uniformě. Dokonce položil svou mohutnou tašku, aby si gesty pomáhal v obtížném rozhovoru. Nebylo mu to nic platné, za okamžik zmizel uvnitř auta. Pana Nováka poněkud zarazilo, že nikoli v kabině, ale v zadním kufru. Nu, konečně, on by také nechtěl, aby mu Flaška tou svou děsnou bundou špinil potahy. Flaškova taška zůstala ležet ve sněhu. Hrdý na dobře splněnou občanskou povinnost se pan Novák navrátil ke svým hostům. Flaška si do rána posedí někde v teple v cele nebo na záchytce a snad se mu v hlavě rozleží, že by se neměl motat tam, kde o něj nestojí. A bude od něj pokoj.

Zrovna pokojem se to nazvat nedalo. Druhý den dopoledne zvedl pan Novák oči od počítače na svou obvyklou televizní kulisu a z obrazovky na něj široce rozevřenýma očima zíral Flaška. Tentokrát připomínal pračlověka, kterého nalezli zachovalého v ledovci... Pan Novák skoro bezděčně sáhl po ovladači, zesílil zvuk a s úžasem naslouchal komentáři o bezdomovci, kterého našli mrtvého u kraje silnice v lesíku za městem... Nechápal to, i kdyby Flaška nějak umluvil ty policisty, nebo jim, bozi vědí, utekl, jak by došel tak daleko, v tom větru…? Leda že by ho někdo dovezl a vyhodil z auta na holé silnici, pár kilometrů od města, kde není žádné přístřeší, dokonce ani tramvaj, nebo autobus, žádné místo k zahřátí... I komentátorce v televizi přišlo divné, kde se tam vzal...

To by přece neudělali...! přemlouval vlastní rozum, když do sebe v kuchyni lil kafe. Proč by ne, oponoval mu rozum, stačí, aby té telefonistce řekli, že na žádného bezdomovce nenarazili. Možná ho vykopli cestou k nějakému jinému případu, pohodili ho na okraj silnice jako igelitku s odpadkama... Na zasněžené ulici před oknem pana Nováka jako výsměšný červený vykřičník ležela Flaškova taška, potrhanými krinolínami rokokových dam prosvítala nahá těla egyptských harfenic s kužely vonného tuku na hlavě... Ten večer pan Novák pil z vlastních zásob, ale nezahřálo ho to. Pořád se mu vracela představa Flašky tápajícího ve sněhové smršti na nekonečné marné cestě do města, nebo k nějakému úkrytu. Ta taška na ulici... Noční sníh ji nezavál, šarlat viny nezbělel. Jeho viny.

Někdy po půlnoci, zrovna v podobnou chvíli, kdy včera rozehřátý a spokojený zamykal hospodu, dospěl k rozhodnutí. Ta věc musí zpod jeho okna pryč, musí ho přestat strašit. Zahladí stopu. Prošel garáží jen tak v pyžamu, vzal tam z háku starý plášť, ve kterém obvykle konal špinavé práce a strčil bosé nohy do gumáků, co nosil na zahradu. Na těch pár kroků to stačí. Vyšel do mrazivého vzduchu, této noci podivuhodně klidného a po tom všem pití mu to udělalo dobře. Taška se zřetelně vyjímala na bíle vyzařujícím sněhu, nemusel ji hledat. Uchopil kluzká, námrazou pokrytá ucha - byla opravdu těžká - a zamířil k ohrádce na popelnice. Zbaví se jí, toho všeho.

Právě když s námahou odtahoval přimrzlé víko kontejneru, za jeho zády připlulo po sněhu auto. Vlastně myslel, že je to vůz některého ze sousedů; až když zastavilo, pocítil neurčitou úzkost. Dvířka se otevřela a on uslyšel studený, výsměšný hlas.

„A heleme se, heleme se, von je tu další. Tohle je sisyfovská práce, co říkáš?“ Uvnitř auta se někdo hrkavě zasmál. Pan Novák uvnitř tenkého pláště ztuhl.

„Uklízíš, uklízíš?“ posmíval se hlas. „To je správně. My taky uklízíme. Nechceš se s náma project?“ Pan Novák konečně prolomil své ochromení. Obrátil se.

„Vy se mýlíte!“ vyhrkl. „Já jsem místní občan. To jsem byl já, kdo k vám včera volal!“ Mohutný stín před ním zaraženě přešlápl z nohy na nohu. A jeho napadlo, že asi řekl příliš...

Další den se měla televizní komentátorka zas čemu se podivovat. Na silnici hezkých pár kilometrů za městem bylo nalezeno tělo muže. Zdálo se, že byl sražen autem, když se pokoušel stopovat, tvář měl rozbitou k nepoznání. Protože byl pod vetchým pláštěm v pyžamu a na nohou měl podivnou, spíše pracovní obuv, kriminalisté usoudili, že jde zřejmě o uprchlého chovance nějakého ústavu. Ale v žádném sanatoriu ani nemocnici nikoho nepostrádali. Vedle mrtvého byla nalezena potrhaná igelitová taška se starou špinavou dekou, nějakým prádlem a pár konzervami.

___

Pokud vám tato povídka připadala jako literární cvičení v mírně hororovém stylu, nemylte se, byla inspirována skutečnou událostí. Dne 12. 12. 2001 přinesla ČT 1 v relaci „Události“ zprávu o tom, co se stalo 6. prosince téhož roku. Tehdy tři policisté sebrali před jednou z pelhřimovských restaurací opilého bezdomovce, naložili jej do kufru(!) služebního auta a odvezli za město, kde jej vyložili a kde později umrzl.

Policisté byli posléze u soudu osvobozeni, v jejich jednání nebyl nalezen úmysl a nepodařilo se jim prokázat ani nedbalost! Nepodařilo se prokázat, že vyložili muže z auta v bezvládném stavu (což podle nás není tak podstatné, protože i kdyby byl právě při vědomí, takové vlivy jako mráz a alkohol znamenaly bezprostřední a zřejmé nebezpečí, že vědomí ztratí).

Už tím, že policisté uložili bezdomovce do kufru vozu, porušili nejen dopravní předpisy, ale i jeho lidská práva, plynoucí z listiny základních práv a svobod- článek 10, bod 2, a rovněž článek 5. Všeobecné deklarace lidských práv OSN. Rovněž tu viditelně selhala profesionální etika.